WiXaFi

První natáčení s Ge-Orgem

Pozor! Rozhodně nevadí, že vás tento článek vůbec nezajímá. Jak by také mohl! Sedíte teď doma před svým monitorem, snažíte se na internetu najít něco důležitého nebo zajímavého a místo toho, abyste před sebou měli hledanou věc, zíráte do textu, po nemž vám nic není. Vcelku pochopitelné. Nemůže vás zajímat, vás, kteří žijete daleko od nás, možná někde v Praze, v Čechách či blíže k nám, na Moravě, nemůže vás zajímat, co my si tady v té své díře pachtíme za nesmysly. Já vám povím, proč vás to nezajímá. Jsme od sebe vzdáleni stovky kilometrů, přinejmenším desítky. Máte svých starostí dost, nevíte ani, kdo jsme, dokonce ani já který s vámi právě komunikuje. Těžce pochybuju, že se tohle snad bude někomu chtít číst a už vůbec, že se dostane až sem. Jestliže ano, nemůžete být nijak vlastní uzavřeností zaslepený člověk, jste nějaký umělec, spisovatel či básník. Anebo jen hodně otevřený a veselý tvor. Poněvadž komu by se chtělo v zimě, v nehostinném počasí číst takovéhle bláboly? To bych se divil. Tyto bláboly jsou sice opodstatněné, ale o tom až někdy jindy. Tak tedy, dnes jsme tu kvůli něčemu jinému.

Dostal jsem docela těžký úkol; napsat článek, jenž by vám přiblížil naše povahové rysy a filozofii členů naší společnosti, abychom vám byli malinko bližší, aby se neprojevovala nálada, o níž jsem vám psal v úvodu, totiž že vás to nezajímá.
Nuže, píšu o tom, jak jsem jako čtvrtý člen vstoupil do této malé společnosti a hlavně, jaké byly mé pocity z prvního natáčení.

obrázek

Věděl jsem dlouho, že Witriol natáčí s několika kamarády jakési pokusné seriály, amatérské prvotiny. Dlouho i mne pobízel, abych se přidal, různě mi lichotil, že jsem dobrý herec ? nebo mne tak možná skutečně znal ze základní školy ? a že bych se pořádně projevil před kamerou, že svůj um konečně vnesu do něčeho smysluplného. Ale já otálel. A dlouho. Říkám si ? to bude pěkná volovina, ty jejich seriály, určitě nějaká klukovina, jsou to ještě děti a čert ví, čím to asi natáčejí, divadelním kukátkem? Navíc jsem neznal ani jednoho ze spoluzakladatelů. Všechny moje pochybnosti se však rozplynuly ve chvíli, kdy mi jednoho srpnového odpoledne Witriol ukázal prvních pár záběrů ze třetího dílu jejich seriálu ? Rožnovských Intermezz.

To si ještě pamatuju, zíral jsem na to jak vyorané tele na novou myš. Překvapilo mě, jak zajímavé vidím zápletky; dynamický rozvoj dějové linie, tvůrčí herci, smysluplné dialogy a záběry místy takřka profesionální. To vše natáčeno jednou z nejmodernějších digitálních kamer současnosti, přístrojem CFX-357 (pozn. Witriol ? Ve skutečnosti jde o kameru Panasonic NV-GS230, která má sice dobrý obraz, ale žádný zázrak to není), obraz dokonalý. Zkrátka, byl jsem konsternován a místy jsem i litoval, že jsem k nim nevstoupil dřív. Zato jsem ihned věděl, jak naložím s odpovědí na tolikrát opakovanou otázku, totiž zda se přidám.

obrázek

Hned příští týden se šlo natáčet. Já, úplný začátečník, připravoval jsem se na svou roli pečlivě. Obdržel jsem od režiséra Witriola, našeho vůdce, charakteristiku své postavy, doporučení na kostým a papíry s dialogy. A že jsem si na své roli dal záležet, přeložil jsem si svou řeč do ruštiny, nachystal věrohodný kostým, a že budu hrát mafiánského dealera z Ruska, právě takovou roli jsem dostal.

V den natáčení cpu kostým i rekvizity do tlumoku a zvoním na Witriola před jeho domem. Za chvíli vycházíme, jsem už hodně nervózní a brní mne vnitřnosti. Po chvíli chůze se potkáváme s dalšími dvěma herci. Ten z nich, jehož neznám, vyvstal v mém úsudku s charakterem čestného, otevřeného a chápavého člověka, kterého dnes nemám problém přijmout coby nového kolegu.

obrázek

Jdeme na Hradisko, vrch se starou zříceninou, dominantou Rožnova. Začínáme stoupat, pěkné horko. Nálada začíná zvesela, jen já mám obavy abych se rejžovi ukázal hned z kraje v co nejlepším světle. Ocitáme se navrcholu, uprostřed hradeb. Mé napětí stoupá. Následkem převléknutí se začínám potit, neboť mám na sobě zimní oblečení, přičemž teploty ve stínu dosahují 27°C. Když po chvíli zkoušení začínáme filmovat, ještě netuším, jak budu z place odcházet. Jako na kočku se necítím nejlépe a herecké vzevření se stále ne a ne dostavit, patrně důsledek úžehu. Stavím se před kameru a po klapce přicházím na scénu, mluvím svůj dialog s tím druhým a snažím se hrát, jak nejlépe umím. Bohužel, vyšel jsem ze záběru. Další pokus. Hlídám si kroky a mluvím hlasitěji. Zase se nepovedlo. Znova ? konečně jsem se postavil správně. Režisér však není spokojen. Uvědomuji si, že scénu natáčíme již naposedmé a stále žádný úspěch.

obrázek

Nervy se ozývají, čím více se snažím o nějaký tvůrčí nápad, tím méně jich přichází. Vidím, že ostatní to přestává bavit, zato režisér začíná zuřit. Nejsem na kameru zvyklý, nedržím si v záběru svou zónu. Uklidňuji se tím, že jsem přece jen začátečník, přesto si přestávám věřit. Na pokus číslo patnáct už se potí i ti, co zrovna nejsou na scéně, jak mi drží palce. Abych byl upřímný, musím říct, že si teď mezi kamarády připadám jako slon v porcelánu. Vzhledem k délce natáčení je tento výlet docela průser, to slovo mi neberte. Já, jenž jsem na své nadání tolik spoléhal, svým okolím mnohokrát uznávaný, teď stojím zalitý vlastním potem a s vyschlými hlasivkami uprostřed scény, jejíž výsledná délka nebude o nic delší než chlupy na mém břiše.

Nebyl to dobrý pocit. Začínal jsem si přát, aby to co nejdříve skončilo. Ke všemu se začínala dostavovat únava, a co bylo nejhorší, kolegové začali radit. Už jsem si myslel, že to vzdám, ale na poslední pokus jsem odhodil veškerý svůj názor na věc stranou, a hrál tak, jak chtěl řezník, ne já. A dobře jsem udělal. Konečně se Witriol usmál a řekl: ?Teď je to ono.? V tom okamžiku sklapl kameru a zavelel k odchodu.

obrázek

Odcházel jsem s nepříliš dobrým pocitem. Když jsem přicházel, říkal jsem si ?teď jim ukážu, co je to herec?, ale nakonec to ukázali oni mně. Tu jednu pitomou scénu jsme natáčeli skoro tři hodiny. Po chvíli chůze jsme se rozloučili a já dojel na dřevěných nohou domů.

Tu noc jsem usnul jako mrtvola. Teprve teď jsem si uvědomil, jak špatně může v Rožnově člověku ještě být. Ale abych se nelitoval, držel mne nad vodou pocit, že všechno je jednou poprvé, měsíce zkušeností ostatních se s těmi mými nedaly srovnávat.

Rozhodl jsem se tedy, že pokud mne chlapci přijmou, odradit se nenechám, a když mi Witriol na druhý den ráno zatelefonoval a sdělil, že tato scénka je ta nejlepší, co kdy natočili, věděl jsem, že zůstanu.

Leden 2008

Psacím strojem namlátil Ge-Org, přečteno 665x

© Copyright 2007 WiXaFi | běží na RS2 | Rss textů | Rss komentářů | Rss novinek | Statistika | Administrace