WiXaFi

Průběh natáčení povídky o nejslavnějším detektivovi všech dob

sherlock-holmesTento článek/články bude/budou průběžně informovat o našem aktuálním natáčení, jež jsme započali plánovat za cílem odbourání všech technických chyb, které byly kdy napáchány v našich dosavadních snímcích. Výroba tohoto filmu by měla být dle dnešních předpokladů ukončena s příchodem jara. Lze to považovat za jisté narušení pravidelné řady našeho seriálu Rožnovská Intermezza (RI), zacílené tak na pozvednutí jejich úrovně. Snímek nese už předem tragický název ?Umírající detektiv? na motivy A. C. Doyla (The Dying Detective). Každý večer po natáčení se zde objeví zápis co nového, jaké pokroky, jaká zranění? a třeba i pár obrázků. V žádném případě se Vám tímto nechceme nijak vnucovat, ale jen Vám ukázat, jak to u nás zhruba chodí.

Časové rozpětí natáčení
03. 2. 2008 ? ?Smím Vám nabídnout kávu či snad něco ostřejšího??
10. 2. 2008 ? ?Mizející chléb?
15. 2. 2008 ? ?Óda na salám?
04. 3. 2008 ? ?Spodky na scéně?
05. 3. 2008 ? ?Sova přilétá?
15. 7. 2008 ? ?Krátké sdělení o vlastních pocitech?
17. 7. 2008 ? ?Velmi stručný životopis?
18. 7. 2008 ? ?Natáčení za všechny prachy?
21. 7. 2008 ? ?Nic nového?
06. 8. 2008 ? ?Literatura faktu?
07. 8. 2008 ? ?Kočkoláda?
08. 8. 2008 ? ?Odveta?
11. 8. 2008 ? ?Absolutní závěr?



3.únor 2008 ? ?Smím Vám nabídnout kávu či snad něco ostřejšího??

Je to zázrak, ale konečně jsme se po týdnech příprav dostali k prvnímu filmovacímu dni. Ani nevím, jak se to stalo, ale zničehonic jsem držel v rukou kameru. Ne, že bychom natáčeli, jak natáčím, ale natáčel jsem, poněvadž bylo rozhodnuto, že rejža Witriol se pokusí sehrát roli reprezentující ctihodného Dr. Watsona, jenž jde žádat jistého mikrobiologa sira Culvertona Smithe, aby tak trochu pomohl přežít jeho umírajícímu příteli Sherlocku Holmesovi. Smithe hraje člověk se zvučným pseudonymem Xanadu, co na plat, dvojka to byla sehraná, ale když člověka (mě) bolí hlava, jako by se v lázni do bíla rozpálených hřebíků navíjely na rotující čepel zapnutého mixéru neuronová vlákna směřující skrz spletité svody nervových útrob do jeho mozku, často zapomene vypnout či dokonce zapnout tlačítko REC. Výsledkem bylo, že se natáčení plánované na jednu až dvě hodiny protáhlo na hodiny 4, jež byly konečně přeťaty až samovolným vypnutím kamery v důsledku poklesu energetické hladiny její baterie.

Pan Culverton Smith

Chvíli jsme ještě poseděli. Pak se šlo domů. Nesplnil jsem požadavky Witriola na zacházení s kamerou ? průser. První natáčení po několika měsících odpočinku. Figo se dostavuje až půl hodiny před koncem. Hraje zde Smithova lokaje. Skvělý kostým. Role se mu líbí. Neustále opakuje: ?Smím Vám nabídnout kávu či snad něco ostřejšího??.

V krbu zatím tiše plápolá oheň. Po místnosti se rozlévá příjemné teplo a my, v objetí sametových křesel, popíjíme kávu. Neděle. Neděle a začátek února.

?Smím Vám nabídnout kávu či snad něco ostřejšího??

Venku se zatím setmělo. Sem a tam někdo líně přejde po místnosti ke dveřím nebo zpět. To ta francouzská káva. Když se ale člověk vrátí, cítí opět její hřejivou vůni. Z rozmaru si svlékáme ponožky. Čas se vleče a chce se nám spát. Neděle. Už zase popíjíme tu jeho zatracenou kávu. Xanadu s Witriolem si z nudy vyprávějí vtipy. Padlo prohlášení, že by nebylo od věci domluvit se na dalších scénách. Nikomu se ale teď nechce přemýšlet.

?Smím Vám nabídnout kávu či snad něco ostřejšího??

Časem se všichni balíme. Je už pozdě, zítra nechceme jít do školy. A navíc už nechceme kafe.

Dnes to byla jen taková rozcvička na úvod. Spíš se bojím dalšího víkendu, to už možná budu na place já. A ke všemu v hlavní roli.

[Nahoru]



10. únor 2008 ? ?Mizející chléb?

Tento den jsme byli nuceni zcela opakovat natáčení z předchozí neděle, neboť vedení společnosti nebylo spokojeno s vyrobeným materiálem pocházejícím z tohoto dne. Znamená to, že jsem se opět nedostal ke ztvárnění hlavní postavy Sherlocka Holmese, jak jsem se ještě před týdnem bláhově dušoval. Nějak totiž zase nevyšly záběry, které jsem pořizoval já coby slabá náhražka skutečného režiséra, který se snažil coby slabá náhražka skutečného herce sehrát Watsonovu roli. Disponuje totiž integrálním myšlením, které mu znemožňuje zabudovat si do paměti větu v přesném slovosledu, zato si logicky pamatuje její smysl.

Pan Culverton Smith

To ovšem nic nemění na faktu, že si teď nějak podezřele nemohu vzpomenout, kdo přišel s tím prokletým nápadem, který nám teď komplikuje celé natáčení a sice, že rozhovory budeme kopírovat přesně dle vybraného scénáře. Tento projekt byl speciálně navrhnut tak, abychom se v něm odnaučili chybám z předchozích měsíců, z nichž ta nejhrubší se vyznačovala naprostým neporozuměním dějové linie u diváků, jehož příčina tkvěla v nedobrém nakombinování dialogů, jež ke všemu vycházely ze scénáře vyplozeného, takříkajíc, vlastním séměm. Právě proto jsme si vzali za terč scénář už napsaný profesionálním pisatelem, sice z 19. století, ale přesto zkušenějším než my. Ovšem ten nápad ? původně bylo zamyšleno vygenerovat dialogy vlastní. Teď, když kopírujeme na 95% vše, co mělo zpočátku sloužit jen jako motiv, se verbální medializaci děje příliš nenaučíme.

Pan Culverton Smith a Dr. Watson

Nevadí; tyto maličkosti nejsou totiž zdaleka jediné, co nám v cestě za opravdovým úspěchem překáží: v pozadí záběrů, které jsme natočili minule, lze vidět drobné nedostatky v podobě zmenšujícího se počtu krajíců na jídelní míse ? příčina zvyšování nákladů na rekvizity.

Tentokrát z našeho natáčení nic zajímavého nevzešlo ? jak mohu z praxe dedukovat, obyčejně to znamená, že příště přijde hromadná katastrofa.

[Nahoru]



15. únor 2008 ? ?Óda na salám?

Jak jsem řekl, tak se stalo. Nepřišla však katastrofa, přišlo peklo. Chladné, ledové, kruté a neúprosné. Materiály opět nejsou v pořádku ? třetí opakování. Jestli takhle budeme natáčet celý film, počítám, že bychom to mohli do konce života stihnout, pokud nebude pršet. První část filmování nebyla nijak náročná, to jsme si poseděli pěkně uvnitř v teple hořícího, sem tam i plesnivějícího dřeva. Horší bylo, že Figo přišel opět jen tak na skok, a co víc, museli jsme na něj zase několik hodin čekat (dobře mu tak, beztak to byl on, kdo natáčel venku v tenké košili). Zatím jsme nebyli schopni udělat alespoň ty pasáže bez něho.

Dr. Watson

To, co přichází ve druhé fázi, už je horší. Nazouváme si botky a jde se ven. Je třeba natočit, jak sluha Staples přijímá Watsona ve Smithově domě. Venku je ukrutný mráz. Úplně se setmělo a počasí se neustále mění. Jednou se zvedá vítr, jindy začíná prudce sněžit, létají hRomi a blesky po ulici a nakonec všechno dohromady. V rukou mám kameru, jak jinak, zase já. Nevím, jak je to možné, ale zdá se mi, že není možné natočit jediný záběr bez jediné chyby. Není se čemu co divit, na konci ulice je řeznický krámek a navečer se tu schází kdejaká havěť, aby dorazila zbytky škvarků a salámů. Opravdové nebezpečí pak číhá na silnici; jednou nás málem přejíždí auto, podruhé myši, potřetí kočky a za nimi psi. Ty krvelačné bestie nám lezou do záběrů. Je třeskutý mráz, přestáváme cítit prsty. Necítím, jestli mačkám potřebná tlačítka. Když jsme promrzlí tak, že by se skrze nás daly krájet hranolky, začíná sněžit. Je divné, že kamera se začíná chovat, jako by nebyla vodotěsná. Nyní má její majitel Witriol dvě možnosti:

  1. nechá ji zmoknout,
  2. požádá mě, abych ji zakryl kapesníkem.

Těžká volba: buď kapky, nebo něco horšího.

Když pominulo dalších dvacet deka filmové pásky, konečně se nám začíná dařit. Škoda jen, že si z nás zase smůla dělá legraci. Když už nějaký ten záběr vyjde, obyčejně zhasne světlo u domovních dveří, v dálce zakokrhá kohout či se rozsvítí světlo u domovních dveří.

Dr. Watson a lokaj

Nakonec se zase loudáme dovnitř. Když se počne ozývat praskot ledu v zamrzlých močových měchýřích, dostáváme se do nálady a po skleničce jablečného moštu se vydáváme na cestu domů.

[Nahoru]



4. březen 2008 ? ?Spodky na scéně?

Konečně na place! Nejen, že se nám konečně povedlo dotočit prvních 5 minut, ale dokonce nám zbyl i nějaký ten čas na celý zbytek filmu, který zabere asi půl hodiny. Na měsíc natáčení je to jako sníst chlupy a pštrosa nechat. Po důkladných přípravách kostýmu jsem se vydal na cestu k Witriolovi, kde se mělo natáčení odehrát. Potkal jsem 1 pštrosa. Xanadu s Rejžákem už na mne čekali.

Když jsem dorazil k rejžovi domů, kde se měla dnešní scéna konat, zjistil jsem, že se k němu od domovních dveří nedozvoním, neboť v panelovém domě nešel dočasně proud kvůli opravám elektrického vedení. Na chodbě byla tma, jen vzadu za výtahem jsem viděl špárat se v drátech jakéhosi blázna. Opatrně jsem mu naznačil, zda by mi nedokázal přijít otevřít, ale namísto toho něco zaječel a utekl. Za chvíli mi kdosi z nájemníků odemkl. Vyšel jsem nahoru, přivítal se s Xanadem a Witriolem a po chvíli strojení a slabé dvouhodince dohadování vše započalo.

Pan Culverton Smith

Dnešní natáčení právě tak dost dobře ukázalo, že náhodě se nikdo nezavděčí, neboť člověk (já), který je tři roky zdráv, musí ochořet zrovna, když nastupuje na scénu s úkolem hrát nemocného polonebožtíka. Nezbývá mi tedy než přiznat ? a třebaže to ani nebude znát ? že předstírat nemocného nebylo třeba ? celou roli za mne odehrála rýma, zatímco já jsem se jen tak válel. Moje postava musela vypadat zpoceně. Naneštěstí malárií zrovna netrpím a automatické pocení není v mých hereckých potencích zahrnuto. Museli mne tedy zpotit kamarádi. Vzali rozprašovač a pumpovali to do mě, litr za litrem. Po půlhodině meliorace jsem ležel v kaluži vody. Naštěstí se to rychle vsakovalo, ale do nesprávných míst. Za další tři hodiny mám pod peřinou pařeniště. Začínám se potit, z čehož mám strach. Nechci se litovat, ale bojím se, abych se neoprudil. Ještě dnes se totiž budu muset z kostýmu převlékat, budu-li chtít jít domů. A hlavně počkat, až zase začnu cítit spodky. Ostatní se zatím učí scénář.

Ctihodný Sherlock Holmes

Nyní máme před sebou dvě scény. Jednu, ve které přijde Watson k Holmesovi domů kousek před Culvertonem Smithem (Xanadu), aby se u něj coby svědek přiznání ukryl, a tu, ve které falešně umírající Sherlock vytáhne přiznání z nic netušícího Smithe.

Xanadu má dlouhý text, já náročnou roli. Nikdy jsem netušil, jak těžké je věrohodně zahrát smrtelně nemocného člověka. Zvlášť v takové břečce. Nejtěžší záběr, kdy se má Holmes s Culvertonovou pomocí napít, opakujeme patnáctkrát, je tedy třeba doplňovat do džbánu vodu. Něco takového může mít v praxi neblahé zdravotní následky, neboť změnit polohu mimo záběr je většinou vyloučeno. Tím je ven ze hry i celé WC se vším všudy.

Ctihodný Sherlock Holmes

Za chvíli je přestávka, poněvadž nadměrné přetěžování herců v urologické oblasti se nemusí vyplatit na jiných místech, zvláště pak, máte-li nohy výš než hlavu. Ještě několik hodin pracujeme, teď už efektivněji, neboť například já už bych si rád vyždímal spodky. Po celkově sedmihodinovém natáčení bolí veškeré součástky. Slavnostně se loučím a chci si sundat spodky. Cestou domů myslím na jediné: zítra natáčíme už od rána.

[Nahoru]



5. březen 2008 ? ?Sova přilétá?

Pěkně ráno (ještě za tmy) jsme vstali, obuli si ponožky, boty a klobouk a sešli se znovu na onom místě, abychom mohli jednu z nejnáročnějších scén, které kdy naše historie natočila, dovést do dálného konce. Dnešní natáčení je nad ty ostatní obzvláště výjimečné; dnes má na scénu nastoupit další člověk, to jest Sova. Je to bývalý spolužák ze základní školy, říkáme mu ?Sovo?, neboť jeho rodiče jsou již po mnoho let zdárnými chovateli sov proslulými v celém kraji.

Ctihodná Sova Nyctea scandiaca

Právě, když jsme byli zhruba uprostřed celodenní dřiny, zazvonil zvonek a do místnosti vešel Sova; nastrojený jako čtyřicetiletá opice na maškarní ples. Měl hrát inspektora Mortona, který zatýká Smithe po jeho lapení Holmesem. Měl jsem zpočátku trochu obavy, jak se začlení do našeho kolektivu. Překvapil nás ? zahrál krátkou roli s obtížností pro středně pokročilé za poloviční dobu, než bychom spotřebovali my. Je pravda, že se do své role vžil až příliš razantně ? při zatýkání pak v samém zápalu boje s prchajícím Smithem uklouznul na Witrolově kočce a za chvíli se na ni zřítil. Je velmi těžký. Za chvíli jsem byl s podlahou jedno tělo. Seškrábali jsme kočku a mohli pokračovat.

Moc nám to ale k práci nepřidalo ? až na pár pikosekund nelze mluvit o úspěšném natáčení. Horší je, nyní začíná sezóna chřipek, nachlazení, salmonelóz a angín, kvůli čemuž předpokládáme, že dřív než celý snímek dokončíme, součástky v naši hlavní kameře zreziví a my se se svým filmem nedostaneme na příští mezinárodní filmový festival v Cannes 2009.

[Nahoru]



15. červenec 2008 ? ?Krátké sdělení o vlastních pocitech?

Dlouho jsem tu nepsal. A nemůžeme se tomu divit. Posledních 20 hodin stejně trávíme pořád na jednom místě, fafráme se s tím už půl roku a konec se blíží tak pomalu, až máme někdy pocit, že natočeného materiálu naopak ubývá. Kdybych to býval byl věděl, nikdy bych s takovým nápadem nechodil ani na jazyk, natož pak za šéfem. My ale nepatříme k těm, kteří se svou prací seknou, sotva je přestane bavit. MY máme kevlarovou vůli a použijeme její většinovou část k dokončení této malé, docela nevinné povídky. Přesto shledáváme naší morální povinností Vás varovat, že máme obavy. Obavy, které spočívají v tom, že zdaleka nedosáhneme našich představ o krátkém filmu, jehož původní úlohou bylo naučit se permanentně odbourávat chyby, vzniknuvší během natáčení a značně tak poškozující úroveň jeho výsledků. Několik málo, i když dost důležitých poznatků o natáčení jsme ale přece jen našli. Nebudu je zde jmenovat, je to součástí výrobního tajemství. Proč Vám ale píšu: už jen několik málo neděl nás dělí od počátku největšího natáčení, jaké kdy naše společnost prožila ? jedná se o nový díl našeho tradičního seriálu Rožnovská Intermezza, tentokráte již čtvrtý v řadě. Znění podtitulu ještě není jasné, to ale nepatří mezi důležité prvky filmotvorby. Očekávané datum vydání závisí na zcela neočekávatelném datu ukončení aktuální práce Umírající detektiv. Nevím, zda bude mít smysl pokračovat ve psaní těchto reportů také u Intermezz, neboť si je stejně nikdo nečte a celkově to stojí za houby. Navíc budu mít během natáčení spoustu práce s opravováním logických chyb ve scénáři, jak nelze neočekávat, a hlavně s pokusy o sebevraždu v maturitním ročníku, takže buď tento neúspěšný pokus o získání trochy pozornosti hodím na někoho jiného, anebo s ním, takříkajíc, pleštím o podlahu.

To je vše, co jsem Vám chtěl dnes nabídnout, další report přibude v příštích dvou dnech, očekávám.

[Nahoru]



17. červenec 2008 ? ?Velmi stručný životopis?

Bude tomu rok, co jsem přistoupil k této skupině. Proto přišel čas, abych zhodnotil svůj dosavadní pobyt v ní. Není na tom nic složitého, hlavní je, že se zde cítím dobře. A co víc, poznal jsem přátele, které jsem už znal, ale z jiné stránky. Průřezem této společnosti je nenucenost, humor, tolerance a ohleduplnost. A hlavně rozum. Ostatně, podle toho se taky odvíjí naše tvorba.

Lenochodem, dnes jsem zalistoval v roli ?Vypravěč?.

Kdo z vás četl něco z příběhů o Sherlocku Holmesovi, tomu je jasné, že roli vypravěče zároveň zastává ctihodný MuDr. Watson, a aby to nebylo jednoduché, tuto roli hraje Witriol, vypravěče já, přestože máme rozdílné hlasy. Dnes už nikdo neví, kdo z nás to takhle vymyslel, já o tom píšu, abych si postěžoval. A hned je mi lepší.

Nejvíce jsem si zapamatoval tuto větu: ?Lower Burke Street tvoří řada výstavných domů na pomezí Notting Hillu a Kensigtonu??

Nemusíte ji číst, uvádím ji zde proto, abych ji nezapomněl.

Doufám, že Holmese někdy dokončíme, protože jinak budu mít od neustálého psaní těchto reportů prsty jako rozkrok sochy u rožnovského kina.

[Nahoru]



18. červenec 2008 ? ?Natáčení za všechny prachy?

Rozhodl jsem se, že toto natáčení již nebudu hodnotit kladně. Není to proto, že bych nebyl spokojen s výsledky své práce při zhruba 75% nasazení, ale proto, že tak nezodpovědně dlouho trvající mazání se s něčím tak jednoduchým, jako je natočení jediné povídky, dohání k šílenství i gumové medvídky.

Jestli dobře vidím, tak jsme začínali třetího druhý dva tisíce osm, to vydá zanedlouho na sedm měsíců práce řídké jako zuberský špenát, a my se budeme zatraceně snažit, abychom toto zahuštění dodrželi a vydali Sherlocka Holmese přesně o rok později, toť 3. března 2008.

Přece jsme dokázali překonat i složitější věci ? například takové scénáře pro Rožnovská Intermezza (RI) pro nás nikdy nebyly problémem, tak proč jde práce tak pomalu teď, když jsme scénář obdrželi hotový? Je to jednoduché ? je léto. V tuto dobu se naše zájmy koncentrují v kruhu zajímavějších věcí a navíc, v takovém horku jako panuje tady na Rožnovsku se naše nadšení ihned vypotí z kůže. To na podzim, až budou pleskat kapky deště do spadaného listí a nás budou kroupy bičovat do zpocených hlav, bude nám jistě kypřeji.

[Nahoru]



21. červenec 2008 ? ?Nic nového?

Dnes bylo strašné horko, až nás štípalo v očích.

Ale k věci: lze říci, že už víme, kde jsme dělali největší chyby; jednoznačně spočívaly v učení se dialogů teprve minutu před začátkem scény, což se záporně promítlo do kvality hereckých výkonů. Je totiž nesmírně jednoduché zahrát dobře pětislovný záběr s kdejakýma šaškárnama na první pokus, odříkat ale pět až sedm vět zpaměti a bez použití papíru či nápovědy a přitom se alespoň trochu hýbat, aby to nevypadalo, že na místě herce, tedy v posteli, kde v tomto případě hraji, neleží porcelánový trpaslík, to je teprve výkon!

Z tohoto poznatku se budeme snažit poučit a znát svůj text vždy už den před filmováním. Člověk si může myslet, že věty napsané o odstavec výše kromě nás nikoho nezaujmou, my ale nemáme žádný zápisník, kam bychom si takové věci psali, lenochodem, v průběhu natáčení stejně není na něco takového čas, a tak nám nezbývá, než si všechno pamatovat, a to, co si nezapamatujeme, napsat třeba zde.

Pokud se nám totiž někdy podaří tento snímek upižlat, mně zestárnout a nezapomenout přitom číst, nemyslím si, že budou mé oči dost silné na to, abych si přečetl tyto vzpomínky.

Ale už se na to docela těším. Protože až budu stařec, teprve budu vidět, jak jsme byli blbí.

[Nahoru]



6. srpen 2008 ? ?Literatura faktu?

Dnes jsme si všimli, jak se prostředí, ve kterém vedeme tento snímek, změnilo. Když jsme začínali, byl únor, zima, padal sníh. Byla brzo tma a nevyhnuli jsme se žárovkám. Naproti tomu, teď proudí oknem do místnosti takové návaly světelných paprsků, že zatahujeme žaluzie i záclony, aby vůbec bylo vidět, že na stole hoří svíčka, která při zatýkání sehraje svou roli. Takový způsob regulace podmínek se musí nutně projevit na výsledku jakéhokoli filmu. Jeho příběh se totiž odehrává během jediného odpoledne a v jednom městě, a pokud sevřeme půl roku práce do tří čtvrtin hodiny, bude to vypadat, že zrychleně pouštíme dokument o životě savců (krom jejich rozmnožování).

To by ovšem byla velká nepředloženost. Toto má vypadat jako seriózní zpracování o racionálně uvažujícím člověku, jehož kult od osvědčeného spisovatele očarovává své čtenáře po celém světě již přes 120 let. Za tu dobu vzniklo mnoho zpracování a zfilmování, mnoho různých dramatických adaptací. A každá vypadá trochu jinak. Tento detektivní žánr lze též brát jako jakýsi dokument o přísně analytickém, soustavném myšlení, nainstalovaného do nesmrtelně originálního charakteru hrdiny, který navíc oplývá řadou nejctěnějších lidských vlastností.

A takový hrdina jen málokoho nezaujme. To se stalo důvodem, abychom si jeho temperament vzali za cíl při naší dlouhodobé snaze vytvořit konečně detektivku ve sledovatelném podání. A neudělali jsme pro to málo, třebaže hned z počátku nám bylo nad slunce jasné, že zabalit takový děj do typického prostředí viktoriánské Anglie nebude v našich podmínkách možné. Tuto překážku jsme velmi rychle odstranili tím, že jsme vše natočili v podobné atmosféře tichých nočních ulic rožnovské zimy a našich teplých domovech. Když se k takovým záběrům přidá ještě příslušná hudba a pár lepších hereckých snah, nabude se tím zcela uspokojivého dojmu. Bylo by chybou z neznalosti našich povah domnívat se, že jsme takový film vzali jen jako jeden z našich řadových výtvorů. Právě naopak, byla mu věnována až obdivuhodně dlouhá přípravná doba, skládající se mimo jiné také z pochopení povahy Doyleových děl obecně, čímž se míní především přečtení si hned několika jeho povídek po sobě ještě před začátkem natáčení. Nebylo by totiž úplně dobré pro celkový dojem z nás plynoucí, aby to vypadalo, že chceme takovou legendu za chvíli odbýt, proto jsme věnovali zvláštní pozornost k zachování její vnitřní filozofie.

Až budeme s celým dílem hotovi, uvidíme, jak náš výtvor kontrastuje se snímky stejného děje od profesionálních fimotvůrců. A vypadá to, že na filmovém trhu přibude další konkurence. Prozatím budu předstírat, že se toto zdání vyvíjí dokonale a půjdu se občerstvit bábovkou a nějakými koláči, neboť od chvíle, kdy jsem začal psát tento zápis, stydne mi na stole káva a já nebudu násilně protahovat jeho délku na úkor její lahodné chuti.

[Nahoru]



7. srpen 2008 ? ?Kočkoláda?

Nejhorší je, že jsem pondělí tohoto týdne nastoupil na brigádu (nucenou) a nemáme tak tolik času na pokračování v naší šerlokiádě. Tahat celé dopoledne kdesi v podzemních archivech těžké krabice plné odpadků z ředitelství, to člověka děsně zmůže. Nemohu, abych si nepostěžoval. Kdyby mi tam dali alespoň pořádně najíst! Ale oni ne: šel jsem včera o půl dvanácté do závodní jídelny na oběd a dal si špenát a bramborový knedlík. Sednu si ke stolu, vezmu příbor a co nevidím: namísto bramborových knedlíků se mi ve špenátě válí knedlíky borůvkové. Asi místní specialita ? řekl jsem si a celé to snědl. Do archivu jsem se ten den už nevrátil.

Taková brigáda mi dala zabrat tak, že jsem půl druhého roku nemohl natáčet, ani psát. Ale i po tak dlouhé době jsem nezapomněl na jednu příhodu z natáčení, jež se stala toho srpnového odpoledne v bytě našeho kamaráda Wotorola. Bylo tomu tak: byli jsme zrovna uprostřed scény, když došla kazeta. Wotorol řekl: přetočím ji do PC a smažu. Sedl si na velký gumový balón a pustil počítač. V tom se probudila jeho kočka a když uviděla, že její pán sedí, rozhodla se vyskočit mu na klín, jako by seděl na židli. Začala se po balóně škrábat nahoru a vytáhla si na to drápky. Říkám: bacha, ať to nepropíchne. On na to: to ona ne, dělá to pořád. Ale sotva to dořekl, balón explodoval; prásk! Wotrol se ocitl na zemi; roch! a pod ním kočka; mňááůů! Čertví, kam to dostala, jelikož to byl kocour. Balón i kočka na hadry, Wotrol s přeraženým křížem na zemi. Nakonec jsme otevřeli láhev vodky a nalili kočičce do misky. Za chvíli se jí ulevilo.

Za chvíli se nám podařilo dokončit scénu: ?Ne! Přemluvíte ho, aby přišel, a pak se sem vrátíte. / Nezklamete mne Watsone. Ještě nikdy jste mě nezklamal.? a šli jsme domů.

[Nahoru]



8. srpen 2008 ? ?Odveta?

Všechno je na nic! Můžeme začít znova. Včera se Wotorolovi dostala do pokoje kočka, sežrala kameru, harddisk i všechny pásky. Bestie erbovní! Asi nám to chtěla vrátit za to s tím balónem. Za trest sehraje hlavní roli v našem cateringu.

Naštěstí se mi to jenom zdálo. Ale není to špatný nápad. Navíc jsem si všiml, že tyhle zápisy se marně snaží rozetřít jistou jednotvárnost, která se v nich poslední dobou vyskytuje. Rozhodně tak není v souladu se skutečnými zkušenostmi.

Tak například včera při natáčení nám (byli jsme tři) nečekaně vyhládlo. Udělali jsem si tedy přestávku. Tady u Wotorola však nic rychlého na zub nebylo. Už jsme si chtěli objednat pizzu, když v tom jsme našli pytel jakýchsi waflí, či co to bylo. No moc dlouho jsme to nezkoumali, roztrhli jsme to a začali požírat. Rozdával Xanadu a házel nám je po jednom na střídačku přes půl obýváku. Ani jsem nevstával z gauče, kde jsem hrál umírajícího Holmese. Poznal jsem, jaká je to nevýhoda, jíst v posteli, protože za chvíli byly drobky všude pode mnou a vytrvale mě štípaly do stehen (měl jsem totiž jen župan). Když už jsem toho měl plné tre? zuby, vstal jsem, abych je ze sebe dostal. Lahodné wafle mezitím došly, Xanadu zmačkal sáček a hodil do koše. Teprve teď si všiml jeho nápisu: Cat´s Snack. Nejprve se šel vyzvracet. Já jsem se mezitím postavil, abych to ze sebe setřepal. Omylem jsem šlápnul na spící Witriolovu kočku. Ta se probudila a když uviděla, že jsme ji ukradli krmivo, hrozně se rozčílila. Skočila po mě a servala ze mě drobky, župan a skoro i spodky. Dodnes mám poškrábaná stehna.

Po tak divokých příhodách jsme se dohodli, že pro další natáčení budeme vždy toto nebezpečné zvíře zavírat do koupelny. Doufám, že opět sežere ručník.

Abych se zmínil o stavu výroby, je třeba říct, že k dokončení tohoto snímku chybí pár minut. Právě proto je tento report dost možná jedním z posledních.

[Nahoru]



11. srpen 2008 ? ?Absolutní závěr?

Konečně jsme dokončili sběr materiálu, který jsme potřebovali mít k výrobě, teď se budeme věnovat pouze stříhání. Až to budeme mít, celý film necháme vyjet a uzavřeme projekt. Když se ohlédnu na celkovou délku událostí a celkovou délku natáčení, dostanu zhruba číslo 0,1. Když vydělím celkovou délku natáčení celkovou délkou filmu, dostanu číslo 0,2. A když dám do poměru celkovou délku filmu a dobu, jakou mi trvalo sepsat všechny tyto záznamy ? jelikož tento je z nich poslední ? dostanu číslo tak malé, že můžeme všechny předchozí hodnoty zanedbat a zjistit, že to celé snad ani nemělo smysl psát.

Ale byl bych malorysý, kdybych jim všem (včetně sebe) ještě na závěr nepoděkoval za to, že si dali s tímto filmem tolik trpělivosti a času:

Poděkování: Figovi, Xanadovi (ačkoli už nevím, kdo je který), Sovisovi.

Zvláštní poděkování: G-orgovi (- sobě), především pak H2SO4, která to celé nastříhala.

Zvláštní uznání: Sovisovi ? za mimořádně dobrý herecký výkon začátečníka.

[Nahoru]

Nekontroloval Ge-Org| Pondělí 25. 08. 2008, 18.00 | Natáčení, O nás | 1083x

© Copyright 2007 WiXaFi | běží na RS2 | Rss textů | Rss komentářů | Rss novinek | Statistika | Administrace